Jak se slavi prave American Thanksgiving..

Krocani svatek. Takovy ten svatek, ktery zase znam vice mene jen z filmu, kdy vetsinou skonci krocan nekomu na hlave nebo zacne horet trouba i s ptakem. Tak nejak podobne to vypada i v realu..haha

Na Dikuvzdani me uz pred casem pozvala spoluzacka Anne a jelikoz jsem spravna ceska socka, tak jsem nemohla odmitnout. Vyrazily jsme do Omahy v utery vecer s Anne a Tori, Americankou, ktera se prave moc necitila na svou vlastni rodinu. U dveri nas zacal vitat sileny pes Fin, ktery vyznava lasku tim, ze skace do obliceje a opira se vam prednima tlapama o ramena. Ja jsem se smala, ale pro Anicku to byl ze zacatku docela desivy zazitek. Rodice Anne - tatka Doug a mamka Mary - a sestra Kate nam byli vsichni od zacatku strasne sympaticti a vubec jsme se s Anickou shodly, ze jsme se tam citily velice dobre a jako doma. Ono to teplo rodinneho krbu obcas nezaskodi..i kdyz ta rodina neni tak uplne vase :)

Ve stredu nam chvilku trvalo nez jsme se vyhrabaly, ale az se nam to konecne podarilo, tak jsme vyrazily do Omahy na tzv. Old Market - coz je nejstarsi cast mesta (viz par fotek na rajceti). Tam jsme se trosku prosly, navstivily par pochybnych obchodu a jely na obed do male rodinne peruanske restaurace - Peru Mucho Gusto. Za celou dobu, co jsme v USA, to bylo asi me nejlepsi jidlo. Kure v pikantni omacce na vybornych bramborach a s ryzi. Mnaaaaaaammmmmmm, slintam, jen si na to vzpomenu..a mam to taky na nejake fotce..haha..jidlo se proste musi fotit..

Zbytek stredy se nesl v duchu nakupovani a k veceri makarony se syrem - coz je pro zmenu jidlo, jehoz popularitu tady asi nikdy nepochopim. No budiz. Vecer jsme se s Ancou taky pustily do peceni strudlu a i kdyz jsme ze zacatku byly asi vic ztracene, nez jsme predpokladaly, nakonec se nam to docela povedlo. A bud jsou Americani tak zbehli ve zdvorilostnim lhani nebo jim nas strudl opravdu hodne chutnal. Pak jsme si pustily jako vecernicek novou Janu Eyrovou a vyckavaly Dikuvzdani, tedy ctvrtek.



Vsichni porad mluvili o tom, jak to bude strasne moc jidla na jednou a jak to neni o nicem jinem, nez o jidle a prejidani se. Znelo mi to jako typicka rodinna oslava u Dobiasu, ale tak pripravovala jsem se na nejhorsi, haha. Vstaly jsme a ke snidani dostali tzv. French toasts - toustovy chleba (sam o sobe sladky) ve vajicku a se skorici, na ktery si Amici sypou po LZICICH mouckovy cukr nebo to polivaji javorovym syrupem, nebo eventualne vsechno dohromady. Jejda. Jelikoz uz bylo celkem pozde, tak se zacali zjevovat ruzni kamaradi a vic a vic rodiny a byl obed pro prave prichozi. Obed - chipsy, sladky chleba s bbq veprovym a nejake dalsi sracky - to se fakt neda, uplne si nedovedu predstavit jak toto servirujeme nasim babickam pri prichodu. Haha. Krocan uz byl nejakou dobu v troube, ale asi hodinu pred planovanou veceri si najednou rodice vzpomneli, ze zapomneli na brambory na kasi. To bylo tak typicke. Nehlede na to, ze na nadivku nakonec zapomneli uplne. S tim varenim je to tady takove zvlastni..skoro to vypada ze az na krocana a kasi jsou to tady fakt vsechno nejake polotovary. Mamka vzdycky neco od nekud vytahla, nekam postavila a za pul hodiny bylo navareno. Tak nejak uplne jina atmosfera nez kdyz se vyvaruje u nas. No a popravde..taky to tak chutna, haha.

Samotna slavnostni vecere byla ale dobra. Proste krocan, bramborova kase a podle libosti ruzne veci jako zelene fazole s cimsi, brambory se syrem, kukuricny hrnec a taky par barevnych zele "veci", ktere jsem opravdu nemela odvahu ochutnat. No a pak se cekalo, az bude vhodny okamzik se vrhnout na vsechny ty kolace, ktere kdo prinesl. Celkem jsme se na to s Anickou tesily, ale musim oznamit, ze to bylo jedno velke zklamani. Umele, preslazene kolace na americky zpusob nas uplne neuspokojily, tak jsme si zobly par susenek a bylo nam dobre.

Tak to by tak asi bylo to slavne Dikuvzdani, na kterem se mimochodem neji ani zdaleka tolik co u Dobiasu doma pri vsech moznych i nemoznych prilezitostech :)

Pusa vsem poctivym ctenarum!!

Jak jsem si vyrazila do Kansas City..

Uff..nevim, kde bych zacala..

Snad u toho, ze mam pocit, ze dneska poprve pres den mrzne. Podzim jako by ani nebyl a z leta rovnyma nohama do zimy. Trpim jako pes a bude asi podstatne hur. Uz mi dva lidi rekli, ze bude takova zima, ze budu plakat a zadny sebechundelatejsi kabat me nezachrani. Mam ja to ale vyhlidky!

Ale zpatky do KC (Kansas City) :) Mela jsem to stesti, ze jsem se dostala v nasem slavnem UNL Tennis Club do A tymu - ano, trosku se chlubim, a tak jsem byla vybrana mezi 8 statecnych, kteri jeli na vikendovy turnaj do Kansas City. S Jenny, Nemkou, ktera se mnou hraje tenis, jsme z toho meli trosku obavy, protoze chlapci, kteri s nama meli jet, se na treninku nejevili uplne nejpratelstejsi, ale vem to cert. Prvni vecer to bylo ze zacatku sice trochu divne, ale pak se to uplne otocilo a dokonce i Max, ktery nas prvni vecer dost uspesne ignoroval se s nama ke konci bavil i bez primeho vyzvani :) haha.. Chlapci si na turnaje vozi vlastni stul na "beer pong". Pro nezasvecene: jedna se o hru, kdy se na kazdy konec stolu rozestavi do pyramidy kelimky s pivem a dvojice hraji proti sobe, pricemz cilem je se trefit do kelimku druheho tymu a ten pak musi dany kelimek vypit. Jsou tam samozrejme ruzne vychytavky a pravidla, ale nejdulezitejsti je proste druhy tym co nejrychleji opit. Jak jinak :) Protoze ja a Ally pivo nepijeme a Jenny mela antibiotika, tak chlapci museli pit za nas a taky to tak potom vypadalo, haha..

Turnaj zacinal v 9:30 v sobotu. Vyhrabat se rano z postele po par hodinach spanku, nebyla zadna sranda, ale zvladli jsme to. Vyrazili jsme na snidani, kde nas s Jenny pobavilo plastove nadobi, jak americke :) A jelikoz jsme bydleli primo na Plaze, kousicek od kurtu, tak jsme si to tam cupitali pesky az 5 minutek pred zacatkem. Kurty uprostred mesta a nadherne pocasi - predzvest super vikendu. Uz pri rozehravani jsme ze sebe zacali shazovat vsechny mozne vrstvy obleceni, az jsme skoncili jen v kratasech a natelnicich a na slunicku bylo snad 30°. NEUVERITELNE! Bylo to jako hupsnout zpatky do leta a vsichni jsme si to patricne uzivali..i to spaleni, kteremu jsme se nevyhli :)V sobotu jsme hrali se 3 tymy z jinych univerzit a vsechny jsme solidne rozdrtili. Abych vam trosku osvetlila system, ktery udajne vymyslela sama slavna Billie Jean King - takze tymy mezi sebou hraji 5 zapasu - 2 doubly, 2 singly a mix. Hraje se set do 6 s tim, ze za stavu 5:5 prichazi tiebreak, ktery ale vyhrava ten, kdo vyhraje vic micu z 9. V jednotlivych gamech se potom nehraje na shody a vyhody, ale prvni mic po shode je proste vytezny. V jednotlivych zapasech se potom muzou menit hraci, jak je libo a dalsi drobna pravidla, strasne matouci. A vyhrava ten tym, ktery vyhraje celkove vic gamu, ne ten, ktery vyhraje vic zapasu. No, pravidla jsme se nekteri ucili vice mene za pochodu, takze to bylo misty vtipne, ale aspon jsme se nenudili.

Sobotni vecer byl zasvecen veceri v P.F. Chang's, coz je retezec cinskych restauraci a bylo mi receno, ze se to muze stat mym nejoblibenejsim mistem na svete, haha..a potom prochazce po Plaze a prilehlych barech. Vecere vyborna!! Ale obrovske porce, takze jsme si odnaseli v papirovych pytlicich takove ty krabicky, co znate z americkych filmu, plne nudly, ryze a podobnych cinskych pochoutek :D nekdy si tady opravdu pripadam vtipne! Plaza je moc hezka cast KC, temer orientalni architektura, vsude zivo, teply vecer a na kazdem rohu nejaky muzikant..jen to splouchani mi tam chybelo :) Zapadli jsme do nejakeho baru, trosku popijeli - ano, ja taky - za Ayhanem a Justinem prisli nejaci kamaradi a Eric, Jenny a ja jsme se vydali zpatky na hotel, po ceste jsme v obchodech vyzdeli Ally, ktera nemohla do baru, protoze ji jeste neni 21. Do postele jsme se ale samozrejme nedostali pred druhou, kdy se tak nejak castecne cekalo, az Ayhan a Justin zavolaji Maxovi, aby pro ne prijel. Ten to ale prospal a tak si chlapci museli vzit taxi a ke zbytku noci se vaze par nepublikovatelnyh historek, haha..proste a jednoduse pri rannim semifinale, ktere zacinalo v nedeli uz v 8:30, nam chlapci jeste strizliveli a tak tak, ze jsme ten zapas vubec stihli, haha.Kdyz jsem se postupne dozvidala, co vsechno se v noci delo, tak chovam k obema obrosky respekt, ze vydrzeli cely den, v tom paraku hrat vyborny tenis a jeste se u toho smat!

Semifinale jsme vyhrali, celkem s prehledem, ale finale bylo napinave jak male gate. Posledni zapas se vzdycky hraje mix a pokud se jedna o finale, tak se nehraje jen do 6, ale muzou se dohnat chybejici gamy a pak by se hral supertiebreak do 12. Nam na ne chybeli 3 gamy. Kdyz Justin s Jenny nastoupili, tak to nevypadalo uplne ruzove, po chvilce prohravali 0:4, ale potom vyhrali 8 gamu v rade a meli jsme je skoro na lopate, ale v tom nam tam supli na podani chlapce, ktery jim hral singla a ten byl proste moc dobry, ale bylo to super. Myslim, ze jsme si to vsichni uzivali, byla sranda! A dostali jsme krabici micku - coz mi pripomina, zlata antuka, tady micky vydrzi opravdu jen jedno hrani a pak jsou a vyhozeni. DES!

Po ceste domu jsme si udelali zastavku v Chipotle - pro zmenu retezec mexickych restauraci a pak tradaaa 4 hodky domu do Lincolnu - rozdil teplot asi 25°!!!!!!!

Vsechny zdravim a libam a uz se nemuzu dockat dalsiho turnaje!

Jak jsem se rozhodla publikovat postřehy ze čtvrtečního rána..

Mozna si rikate, co tak zajimaveho je na mych ctvrtecnich ranech a ja vam povim, ze proste vsechno. Ve ctvrtek rano totiz dostavam ty nejvetsi kulturni soky a to po solidnich davkach :)

Abych vas vsechny trochu uvedla do deje, tak v utery a ve ctvrtek rano v 8:00 - asi si dovedete predstavit, jak trpim - mam svuj oblibeny predmet "Mezikulturní komunikace". Vyborna mlada profka a tlupa americanu, kteri zasadne ovlivnuji cele me ctvrtky, protoze prave ve ctvrtek rano probihaji nase diskuze na ruzna temata z oblasti mezikulturni komunikace. Zatim byly jen dve, ale myslim, ze urcite postrehy proste musim sdilet.

Takze ve tride jsme rozdeleni na skupiny, ktere se po tydnu stridaji ve vedeni diskuze. Vsechno zacina v utery, coz je limit, do kdy se musime vsichni vyjadrit na blogu k jejich otazkam na dane tema a jelikoz jsem od prirody mezikulturne zvedava, tak si vzdycky ctu prispevky vsech svych spoluzaku. Prvni ukol spocival v tom seradit pet nasich kulturnich identit, ktere nejvice ovlivnili nasi osobnost a se kterymi se nejsilneji spojujeme. A tady jsem utrpela prvni zasah Nebraskou - ze drtiva vetsina umistila nabozenstvi do 3. mista, me snad ani tak neprekvapilo, ale rozhodne jsem necekala, ze muze tolik mladych lidi postavit nabozenstvi pred rodinu. Ne kvuli tomu, ze jsem neverici, ale snad mi to prijde i nelogicke. Prece rodina ty lidi k nabozenstvi dovedla, kdyz uz nic jineho. Proste chci rict, ze se tady neuveritelne projevuje rozdil v mysleni. Taky jsme potom s Anickou premyslely, jestli to treba nerikaji a nepisou castecne proto, ze si mysli, ze to dobre vypada. No, kdo vi.

Dalsi, co se na teto diskuzi resilo byla rasova otazka. Konkretne potom vtipky mezi prateli ruznych ras a jestli je vhodne vtipkovat o rase toho druheho. Ach a zase jednou konzervativni pristup. Vetsina se vyjadrovala zasadne proti vtipkum, protoze je pry tezke se potom branit, kdyz vas nekdo urazi, ale prevede to do srandy. Zajimave je, ze nikoho nenapadlo zminit, ze je prece dulezity pristup kazdeho cloveka individualne a pokud si ze sebe nekdo dela srandu sam, tak by snad nemel mit problem prijimat takove vtipkny i od pratel. Vubec jsem tak nejak necekala, ze rasova otazka je tady porad takovy problem. Nekteri dokonce rikali, ze treba jejich prarodice by si cernocha do domu nepustili. Mozna jsem naivní, ale tohle me opravdu prekvapilo. Tak nejak jsem si myslela, ze tohle uz mame za sebou.

Samozrejme, ze uvadim extremni priklady, ktere me proste dostavaji, ale nechci, abyste si z toho delali o Americanech nejaky obrazek, protoze celkove jsem lidma kolem sebe spis prijemne prekvapena. Tim, ze se pohybujeme na univerzite bude asi muj obrazek dost zkresleny, protoze vesmes kazdy s kym se bavim je inteligetni, neni tlusty ani povrchni a ma celkem rozvinutou slovni zasobu :) To plus prijemne vlastnosti spojene se stredo-zapadem delaji z lidi na UNL moc prijemne spolecniky!A pak budme trochu sebekriticti. Kdo zna hlavni mesta vsech americkych statu? Kdo zna jejich presnou polohu? A nehazeme je nahodou taky vsechny do jednoho pytle? Coz je mimochodem asi celkem omyl, kdyz si vezmeme, ze by nas nekdo srovnaval treba s Italy.

Tak se teste a ve ctvrtek snad bude dalsi zajimava diskuze!

Jak jde čas..

Jeden zly jazyk z Moravske, me osocil, na co ten blog mam, kdyz na nej nic nepisu. A timto se tedy omlouvam vsem, kteri kazde rano pusti pocitac a otevrou muj blog a kazde rano zaziji stejne zklamani :) Druhym dechem ale tento zly jazyk dodal, ze se mam asi dobre a jsem neustale zaneprazdnena, takze je pry vlastne dobre, ze nic nepisu, protoze to by znamenalo, ze se nudim nebo mam proste prilis volneho casu. Proste se mam bajecne, co vic si prat!!

Tak a ted trosku fakticky. Uvedomuju si, ze vam dluzim historku o tom "Jak jsme se vydali podporovat Huskers" a tady je. Fotbal je tu neustale dokola omylane tema, v televizi v jidelne ho davaji 24/7 a priznat se v Lincolnu k prizni jineho tymu nez Huskers je tak trosku spolecenska sebevrazda :) Kdyz clovek nejakou dobu chodi kolem toho obriho stadionu a vsichni nemluvi o nicem jinem, nez o prvnim zapase sezony, tak se tam proste chce kazdy dostat. Zapsali jsme se na akci pro mezinarodni studenty za 10 dolacu s obedem, nejakym programem, ale hlavne losovanim listku. Prihlasenych bylo neco pres 150 a listku jen asi 75, takze si dovedete predstavit atmosferu :) Kdyz nam obrovsky cernoch a o neco mensi beloch vysvetlili ztrucne pravidla, preslo se k samotnemu losovani. Mela jsem radost jak male dite, kdyz rekli moje cislo a vubec jsme jako skupina meli celkem stesti, protoze nas vylosovali 4 ze 6. Byli jsme rozdeleni do mensich skupin a kazda skupina sla s nejakym svym leaderem na stadion - ten je mimochodem soucasti kampusu, takze asi 5 min pesky od nasi koleje. Kdyz jsme vysli, tak me to teprve prastilo..opravdu vsichni chodili po meste v cervenem. Prekvapive i ti, co nejdou ten den na zapas, se stejne rano oblecou do cerveneho tricka s napisy jako "Nebraska", "Huskers" nebo proste obri "N" na zadech ci na hrudi. NEUVERITELNE !!



Atmosferu na stadionu, kde je 85 000 lidi v cervenem, se snad ani nebudu pokouset popisovat, protoze to proste nejde! Snad jen par postrehu. Nejvic me dostavalo, kdyz vsichni zpivali hymnu. Fakt, ze chodi na fotbal i 80 leté babicky a jeste si s vama pri touch downu placnou, taky neni uplne obvykla vec - teda aspon v nasi zemicce. Pochodova kapela a roztleskavacky vypadaji presne jako v romanticke komedii z americke stredni a misto piva pijou vsichni kolu z obrich kelimku. Proste a jednoduse - fotbal je tu neco jako nabozenstvi a dokonce uz jsem slysela, ze zivot v Nebrasce je jen "Faith, Family, Football" teda "víra, rodina, fotbal", coz povazuju za velmi vystizne! Jedna vtipna historka z fotbalu by se preci jen nasla. Spousta lidi si pred stadionem koupi cerveny balonek, ktery se ma potom vypustit, kdyz daji Huskers prvni touch down. Takze i my, mezinarodni studenti oveseni cervenymi balonky, jsme cekali na prvni touch down sezony, abychom je mohli slavnostne vypustit. No on opravdu prisel prvni touch down, vsichni s velkou pompou pustili svoje balonky a...a rozhodci se, k nevoli vsech pritomnych, rozhodl, ze to touch down nebyl :D takze po obloze poletovaly tisice balonku, ktere bohuzel uz neslo pochytat. Nastesti zanedlouho prisel platny touch down, tak se jeste par balonku po obloze nad stadionem vznaselo.

Mimo jine jsme opet jako spravni Cesi vyuzili prilezitosti vyrazit zadarmo do Zoo v Omaze s nejakou krestanskou organizaci. No zadarmo nooo :) Byl to krasny slunecny, az horky den, tak jsme si to celkem uzili, ale Zoo je proste Zoo..

Skola je porad tak nejak stejna. Clovek uz v tom ma trosku praxi a vzhledem k mistimu systemu, se z toho stala celkem rutina. Predmety, ktere jsem si nakonec zapsala, me fakt bavi, takze jsem spokojena. Viz. dalsi prispevek :)

Jak Nemec uci svahilstinu na severnim polu..

Pondeli 22.8. pro nas americke roubickove deticky zase zacina skolni rok. Nekteri lehce stresovani, jini spis prijemne nateseni, ale vsichni zvedavi, jak to bude probihat. Muj prvni den na americke uni byl celkem vtipne prijemny..

1)prof na "problemy v mezinarodnich vztazich" je Francisco z Ekvadoru a jestli budu mit problem nekomu rozumet, tak je to prave on..neuveritelny spanelsky prizvuk a gramatika asi tak polovicni nez ta moje, ale jelikoz je mily Francisco velice prijemny pan, tak si jeho predmet urcite necham !!

2)ta nejpokrocilejsi hodina francouzstiny, kde mi bylo mym spoluzakem z Gabonu oznameno, ze bych to mohla ucit, kdyz me pul hodiny presvedcoval, ze musim mit aspon jednoho rodice Francouze..pani profka je takova starsi Americanka (asi).

3)spanelstina pro takove skoro zacatecniky a profka je..ano spravne - FRANCOUZKA !! Mimochodem ve spanelstine budu vyslovnosti asi taky vynikat, chudaci Amici to maji fakt tezke..no nech..

O O O a abych nezapomnela..podle rady "join the club" od Niky a Marti (diky holky), jsem se zapsala do tenisoveho klubu a dneska vecer mam prvni trenink..za 60$ na semestr si budu moct ctyrikrat tydne trenovat a mozna i vyjedu na nejaky ten zapas..juhuuuuuu..sny se plnii..

pusa vsem !!!!!!

Jak Amíci milují klimatizaci, jak jsme vybrali banku a jak si rádi hrajeme

Na UNL (University of Nebraska-Lincoln) běží čas asi čtyřnásobnou rychlostí. Svůj počítač potkávám tak dvakrát denně na 2 minuty, a už teď vím, že tady ten blog nemůže pojmout všechny zážitky.

Předem se omlouvám všem, kteří už Ameriku zažili, a tak pro ně některé věci nebudou překvapivé. Mě zatím Amerika fascinuje..mimo jiné i proto, že je přesně jako v těch komediích pro teenagery :)

Ve čtvrtek jsme zařizovali více méně jen formality. K tomu patří například založení účtu v bance, což by se samo o sobě mohlo jevit jako celkem nudná záležitost, kdybychom se nezachovali jako tlupa správných českých buranů ve světě :D V bance si nás budou pamatovat. Abych nezačínala od konce..prakticky kamkoliv jsme zatím došli, všude jsme dostávali různé "free stuff" tzn. "věci zdarma" jako reklamní předměty nebo drobné dárečky. To platí i pro banku. Bankovní úředníci si nás brali po dvojicích, prvně šel Honza s Aničkou ke strašně, ale strašně vysokému černochovi někam za roh. Pak já a Maruška k nejbližšímu stolu a už to začalo. Dostaly jsme při zakládání účtu bílé tričko s červeným "N" jako Nebraska. Mezi tím se vrátili H. a A. a ti dostali malé basbetbalové koše na zeď. No a poslední šli Luděk a Jirka, kteří dostali malé cestovní repráčky. Jako správní Češi jsme si okamžitě začali navzájem dárky závidět, až to někdo (opravdu nevím kdo) nevydržel a šel se příslušné úřednice zeptat, jestli by mohl taky dostat repráčky :) Když jsme my ostatní viděli, že uspěl, tak jsme se na ni seběhli jak mlsní psi a všichni si vyžádali všechno možné, takže jsme odcházeli s taškama narvanýma reprákama a tričkama..basketbalové koše už jsme museli nést v rukách :))

Pak jsme se vydali poprvé do naší kolejní jídelny, i když bych chtěla zdůraznit, že s jídelnou v českém slova smyslu to opravdu nemá nic společného. Ani nevím, co k tomu mám napsat. Snad si radši počkejte, až se tam někdy dostanu včas na to, abych to mohla šťavnatě nafotit :P Prostě jen zíráme..strašného jídla, pití, sladkého, slaného, ovoce, zelenina..vybrat si musí snad každý ! To mi připomíná, že mám strašný hlad..no neva..

Mimo to nas cekali jeste dalsi, celkem nezajimave formality, tak tim vas vubec nehodlam zatezovat. K tem prijemnejsim ovsem patrila navteva Larryho, ktery si nas tak trochu otukavala a nabidl se s jakoukoliv pomoci, co bychom mohli potrebovat. Clovek ma pocit, ze mu tady chteji tak nejak vsichni pomahat..jsem zvedava, jestli jim to vydrzi :)

V patek jsme potom meli “orientation activities” pro mezinarodni studenty..krom toho, ze jsme strasne mrzli v preklimatizovane “aule” (mimochodem, nikdo me neupozornil, jak si Americani ujizdi na klimatizaci, jestli se mi nezastavi krevni obeh, tak na to budu asi jeste dlouho nadavat :D ) , tak to bylo cele celkem otravne..zdlouhave zvatlani o tom, jak nesmime podvadet pri ukolech, testech, spolupracovat, kde mame nahlasit svuj zdravotni stav, co vsechno mame poklikat a prokliklat na internetu, abychom nemeli zadne opletacky s imigracnim..proste moc informaci, moc zima a moc nuda, jak to tak byva :)

Odpoledne se nam to ovsem pokusili vynahradit tzv. Tunnel walk a Pep rally. To prvni spocivalo v tom, ze jsme si meli zazit pocit mistnich fotbalistu, kdyz vstupuji na stadion..je to nejaka stara tradice pro zacinajici studenty a vzhledem k tomu, ze nas doprovazel jen nas vlastni jasot a stadion byl prazdny, tak to zase tak uzasne nebylo..jen se teda hrozne tesim, az uvidim prvni zapas !! Ten stadion je totiz opravdu obrovsky, huge, proste uplne nepopsatelny (pro nas, co jsme byli tak max na Letne) :) Navic jsou tady americkym fotbalem naprosto posedli, takze to bude asi davove silenstvi – 100 tisic lidi, vsichni v cervenem a vsichni budou rvat “ GO HUSKERS” !! To je neco na me.

No a Pep rally spocivala v tom, ze jsme nejdriv sedeli v nejake “telocvicne” v Rec centru (rekreacni stredisko s bazenem, posilovnou, milionem sportovist proste), kam nabehly napr. Roztleskavacky, ktere mimochodem budi dost silny dojem Stepfordskych panicek..asi jsem se jich i troche bala. Pak nas vitali fotbalisti, volejbalistky a ani uz nevim..no a potom se konal takovy “veletrh” prave ruznych sportovnich klubu se spoustou free stuff a spoustou free jidla. No co myslite? Jako spravni Cesi jsme se opet chteli napakovat..nektere free stuff nebyly tak uplne free, ale muselo se pro to napr zatocit takovym “kolem stesti”, kopnout mic na americky fotbal do vysece, trefit volejbalove podani na tricka na druhe strane hriste, basket, hazeni..bla bla bla..nejdriv jsme se trosku ostychali, ale zacalo to free pizzou (ktera je tu mimochodem opravdu vyborna) a koncilo batohy plnymi tricek v barvach Nebrasky, balonku, tuzek, flasek s vodou, flasek na vodu..atd. Odchazeli jsme opet mezi poslednimi :)

Zazitky ze sobotniho rana bych snad ani nesdilela, proste a jednoduse – 5 hodin zivota stravenych ve Walmartu..to by mohlo mluvit za vse !! vrrrrrrrr
Po Walmartu jsme citili potrebu vyplavit nejake ty endorfiny, tak se pro nektere z nas uskutecnil prvni vylet do Rec centra na badminton. Je to super zarizeni, ktere mame navic jen par minutek pesky od koleje, takze kluci porad posilkuji a my porad mluvime o tom, jak zacneme :)

Vecer se konala tzv. Union party, coz byla takova party neparty v jedne z univerzitnich budov, kde se teda mimo jine dalo vyzkouset Karaoke, tancovani na Wii a podobne blbustky a jelikoz tam zase rozdavali free stuff , tak jsme nemohli chybet..nekteri z vas na rajceti urcite poznaji fotky z nasich Wii tanecku :) o pulnoci tam pak pripravovali palacinky s nejakym tim jejich sladkym sirupem a presto, ze to nemelo nic spolecneho s palacinkama, jak je zname, tak to byla mnamka.
Nedele pak byla pro nektere taky sportovni..aspon na chvilicku..ve dvore nasi koleje je totiz beach volejbalove hriste, a tak se konal tzv. Selleck Slam neboli turnaj ruznych pater nasi koleje..zahrala jsem si sice jen jednu hru, protoze jsme z nejakych nepochopitelnych duvodu hned vypadly, ale byla jsem Mr.Keprtou prohlasena za talent turnaje a draftovana do jeho budouciho mix tymu :) Kdyby to nekoho zajimalo, tak jejich podlazi nejakym nedopatrenim cely turnaj vyhralo.

Back to school kids !!

Jak pilot oznámil poruchu na motoru, jak Maruška cestovala s nožem a jak nám nedorazily kufry.

Začalo nám to opravdu krásně - když pilot ve Frankfurtu oznámil (po půlhodině sedění v Jumbu), že je na motoru č.1 nějaka drobná porucha..to bylo něco na mě :) seděli jsme další půlhodinu, behěm které nás ale pilot neustále ubezpečoval, že na tom pracují, přičemž teda nakonec oznámil, že je všechno v pořádku a cesta na druhou stranu oceánu mohla začit!

Do Chicaga jsme přiletěli z hodinovým zpožděním, ale záhy si uvědomili, že dvě hodiny na přestup, které nám zbývaly, nejsou vůbec moc času. Fronta, do které nás zařasil usměvavý černoušek, byla navzdory tomu úsměvu nekonečně dlouhá, a tak jsme prostě jen doufali, že projdeme všema těma otravnýma procedurama včas na let do Lincolnu. Asi nejvíc nervózní byla Maruška, ketrá se pokoušela i přebíhat ve frontě, což jí stejně nakonec bylo celkem k ničemu.PROTOŽE, milá Maruška nám sice prošla celní kontrolou a všemi otisky prtů, ale po tom, co jsme se svezli vláčkem na správný terminál a doběhly konečně na poslední bezpečnostní kontrolu, se M. zalíbila jednomu kontrolorovi natolik, že jí vybral celou krosnu, až nakonec opravdu našel, co hledal a sice: nůž :D Maruška nám v Praze prošla bezpečnostní kotrolou úplně bez problémů, a je tak asi nejúspěšněší teroristkou poslední doby, když se jí podařilo cestovat na palubě letu do USA se švýcarským nožíkem :)) Považujeme to za jeden z velkých úspěchů této výpravy !!

V Chicagu jsme nasedli do miniletadýlka s jednou letuškou, která vypadala, že nám během letu usne, ale pro únavu už nám to bylo snad i jedno. Dovolila jsem si vtipkovat, že se do toho letadla těch našich 6 obřích kufrů nemohlo vlézt - a to jsem neměla dělat :) Let bez problémů, přistání hladké, Alan a Larry už nás čekali (dvá pánové, o kterých se budu aso hodně zmiňovat a kteří prakticky zaštiťují celý program). Všichni jsme se přivítali a vydali jsme se k pásu pro kufry.Letadýlko opravdu malinké, takže je vyložili raz dva a pomalu si je všichni odebírali - Honza..Luděk..Jirka..Maruška..a v tom začala skřípat vrátka, kterýma ty kufry do haly vjížděli a můj a Aniččin kufr nikde. Žádná panika se nekonala, musela jsem se jenom smát..přišlo mi to tak typické..naštěstí stál opodál starší pár a ti nám poradili, protože sami kufr neměli. Je tady prostě asi běžná praxe, že když se váš kufr nevleze do toho modelu letadla, kterým jsme letěli, tak vám ho pošlou dalším spojem o pár hodin později a přivezou ho na danou adresu. AŽ na to, že jsem nutně potřebovala sprchu a byla 24 hodin na nohách, nebylo čekání na kufr taková katastrofa. Nastěhovali jsme si to málo, co nám některým zbylo, na pokoje a začasli se seznamovat se spolubydlícíma, vydali se na první večeři - stylove do fastfoodu a pak ješrě chvilku bloumali, než teda kufr před půlnocí dorazil.

Huráááááá, je čas usadit se na chvíli v Lincolnu !!